Share Button

Je pátek tak proč sedět doma. Zvedám telefon, volám Vendovi a rozkaz zní jasně: „Sbal feedry a jede se na Berounku.“ Máme volný celý víkend a tak celou záležitost pojmeme jako dvoudenní feedrování. Po příjezdu na místo a obhlídce břehu volíme jako první místo u protilehlého břehu, kde z vody vykukuje spadlý strom.

Co se týká krmení, tam jsme se s Vendou vzácně shodli a tak do směsi putovalo jako základ Black Roach s trochou atraktoru X-31 a jako doplnění pro kapříky jsme ještě přidali pár zrnek kukuřice, a to celé jsme doplnili živou návnadou v podobě masných červů.

Pro první část naší rybačky jsem jako nástrahu zvolil několik masných červů, daných do klipu pod háček, doplněných o jedno zrníčko umělé kukuřice, pro lepší prezentaci celé sestavy. Hned po prvním náhozu mi bylo jasné, že jsem se vydal správnou cestou, jelikož jsem se téměř okamžitě dostal do kontaktu s rybí osádkou této krásné řeky, na jejímž břehu jsme seděli. Den nám uběhl až neskutečně rychle a jelikož ryby brali téměř na hod, tak se nám na břehu postupně ukazovali všelijaké rybí druhy, cejnem počínaje, přes ostroretky, až samozřejmě po cílovou rybu, kterou pro nás byl kapr.  Po prvním dni lovu se nám potvrdila jedna stará rybářská moudrost a to sice, že Berounka usíná se setměním, což bylo krásně vidět na aktivitě ryb, která s přibývajícím šerem ubývala, až utichla úplně a my jsme si tak mohli v klidu dopít šálek čaje a jít včas spát, abychom se jako fénixové zrodili do nového dne v očekávání velkých úlovků.

Ráno o čtvrté jsme tak plni sil vstali a za pískotu konvice s horkou vodou na ranní čaj jsme za pomoci těžkých zbraní v podobě MS Econ Feedrů do vody naládovali novou baterii krmení. Jedinou změnu oproti dni předchozímu, kterou jsme provedli, byla změna nástrahy a tak vždy na jeden prut putovala žížalka. Samozřejmě i ta slavila svůj úspěch a to sice v podobě krásných berounských okounů. Bylo až s podivem, jak krásně byli vybarvení.

 

Zakončení našeho dvoudenního dobrodružství na Berounce se neslo v duchu královského oběda, který jsme si připravili jak jinak, než na už několikrát velmi dobře osvědčené pánvi Anaconda Uncle Franks Pan. No a po pořádném kulinářském zážitku už byl čas balit a pomalu se přesunout zpět domů, ale už teď je mi jasné, že se na Berounku zase velmi brzy vrátíme.

Za MS Range Team Jirka a Venda